Měli bychom se přizpůsobovat jiným kulturám?

Měli bychom se přizpůsobovat jiným kulturám?

Jednou z věcí, které nám přinesla globalizace, je i zjednodušení cestování. To ale také znamená, že k nám přichází i lidé z různých konců světa, kde mají jiné hodnoty, zvyky a tradice. A je jasné, že je mnohdy budou chtít dodržovat i u nás, zvláště pokud jsou pro ně důležité, především z kulturního hlediska. Znamená to ale, že bychom se jim měli přizpůsobovat, i když jejich zvyky jdou přímo proti našim zvyklostem a kultuře?

To je otázka, která pálí mnoho lidí, a to nejen odborníků, ale i těch běžných. Přeci jen, my lidé jsme všichni alespoň částečně xenofobní, a máme tedy strach z něčeho nového. Je to něco, co nám kdysi umožnilo přežít, neboť nás to nabádalo k opatrnosti a nedůvěře. Dnes bychom se však měli dokázat přes to přenést. Do jaké míry ale? To je otázka, která nás může trápit.

V první řadě se musíme zaměřit na to, zda ony zvyky někomu ubližují, ať už lidem či zvířatům. Tím nemusí být jen obětování panen či rituální podřezávání, ale také další věci, například propichování nosů či jiných částí těla zvířat a vkládání kroužků nebo jiných ozdob, nucení do jim nepřirozených činností a podobně. Protože žádný zvyk ani tradice by neměli způsobovat nikomu jinému bolest ani stres.

Dále je nutné, aby se všichni účastníci těchto tradic účastnili dobrovolně, nikoliv pod nátlakem, ať už od rodiny či prostě proto, že jim to přikazuje náboženství. To ale neplatí jen pro islám, ale také například pro křesťanství. I ono by totiž mělo být poměřováno stejným metrem, bez ohledu na to, jak moc je u nás zakořeněné.

Typickým příkladem zvyku, který u nás považujeme za normální, avšak jinde jej odsuzují, je tradiční velikonoční pomlázka. A je otázkou, zda bychom ji přeci jen neměli přehodnotit. Jak se říká, nejprve je potřeba si zamést před vlastním prahem, a teprve potom můžeme kritizovat ostatní.